"Nás češtinář v r. 1973 mlátil kluky po hlavě učebnicí, ředitel v matice nás praskaly pravítkem po prstech, nepočítám facky, pohlavky, házení klíči a křídou, co se týče známkování nebylo žádné dovolání."

To je sice pravda, ale stejně mám pocit, že i s využitím uvedených metod tehdejší učitelé přistupovali k výuce příčetněji. Nikdo asi nedostal pohlavek za to, že v domácí práci použil špatnou zkratku. Bylo předem jasné, za co ty klíče nebo křída mohou přiletět, často v tom byla určitá nadsázka a převládající dojem, že vyučující má situaci pod kontrolou; proto taky nebylo třeba, aby se tolik zapojovali rodiče. Dneska vidím opravdu značnou zmatenost, neschopnost s dětmi opravdu aktivně a účinně pracovat (i s těmi blbými) a mezi tím často zoufalé rodiče, kteří se snaží zachránit, co se dá.