My jsme měli v prváku děsně odpornou profesorku, zákeřnou a úplně blbou. Od druhaku jsme měli úžasnou ženskou, uměla o knížkách strašně pěkně povídat a já jsem většinu toho četla, od každého probíraného autora aspoň jednu, takže jsem věděla o čem je řeč. Strašně moc jsem chtěla studovat bohemistiku nebo historii, ale bohužel, brali tak málo lidí, že bych se nedostala. Známosti ani peníze na úplatky naší neměli. A co bych nakonec dělala? Na učení nemám povahu a delat nějaký výzkum, což by mě moc bavilo, to bylo jen pro vyvolené. Takže jsem vystudovala a celý život dělám to, co mě vůbec nebaví a ani mi to nijak zvlášť nejde. Už se těším na důchod a U3V, konečně něco zajímavého.