Třeba minulý týden jsem byla na výletě a šla do vyhlášené steakové restaurace. Byla tam zahrádka s klasickými stoly pro osm. Sedla jsem si já a pes a za chvíli se ozve: “jste tu sama?” Pár cyklistů si chtěl přisednout, ostatní stoly byly plné. Přisedli si, pokonverzovali jsme, stejně tak s rodinkama od ostatních stolů, neboť moje fenka a děti se vzájemně přitahují. Nabízím pohlazení, provozujeme krátké přátelské řeči většinou o psech a dětech a počasí a já se necítím najednou vůbec sama a cítím se moc dobře. A to jsem komplet introvert a následný hodiny sama na výletě. Ono je té samoty občas moc. Člověk začíná bláznit, točit se moc ve svých vlastních myšlenkových kolejích a tak ráda prohodím par slov.