Chtela jsem mít skvělého manžela a hodně detí, práci, ktera mě baví a trávit hodně času s dětmi a na zahradě. Jo a taky jsem v dětských dobách chtěla mít malé hospodářství. A vidět Anglii a Paříž.
Kromě hospodářství a počtu dětí se mi to celkem splnilo.. Až na jeden detail. Manžel na odchodu, děti ve stridavce, komplet nová práce, které mě nenaplňuje a bohužel vyhled nic moc. Už mi zrušili 2 zajímavé pohovory z důvodu Corony, takže práce jen tak nebude. Jediné, co mi zbylo je zahrada, jenže ta mě samotnou už moc nebaví budovat. Pro koho taky? A vzpomínky na mou oblíbenou destinací. Ty mi nikdo nevezme.
Takže jsem ve fázi hledání nových snů a nadějí.
Nejsem cestovaci typ, ráda jsem jezdila s manželem a dětmi, ale žádné kazdotydenni výletovani. Sem tam. To radši zahrada. Koníčka mám jen lyžování a běh. To nejsou žádné společenské sporty a nedají se dělat denne nebo běh ano, ale ten mě baví jen ráno a to také není společenské..
A teď babo raď!
Nejsem typ, kterého by naplňovalo celodenní šůrování bytu, takže hospodyňka asi také není můj koníček. To si radši půjdu číst.
Prostě jsem zjistila, že být rodinný typ není moc praktické. Budu se muset přeorientovat na pařby a uhánění chlapíků na pobavení, to prý časově vydá dost.