Tak já měla takový představy, sny ani ne, ale vím, že jsem rozhodně nepočítala s žádnými manžely a dětmi, spíš jsem si představovala, že budu bydlet v malým bytě ve starým činžáku, mít hodně zvířat, nějakýho milence, co dělá do kultury, pořídím si malířskej stojan a budu malovat, psát knihy, hodně cestovat a žít děsně kulturně. Postupem času jsem zjistila, že mě intoušský akce až tak, jak jsem si myslela nebaví, protože to je furt dokola o tom samým, především teda o nenaplněných ambicích a určitý nepříjemný povýšenosti, plus teda hodně o pokrytectví lidí, co předstírají, že se jim něco líbí a že tomu rozumí. A chlapi, co dělali do kultury se do jednoho ukázali být naprosto nepoužitelní, často i jako ti milenci.
Ohledně dětí, když už se to neplánovaně přihodilo jsem si teda přála syna, protože moje případná dcera by byla docela chudák, to se mi splnilo. A ironií osudu je, že syn má výtvarnej talent, po kterým jsem já marně toužila a snažila se ho ze sebe nějak vydolovat... a nemá v plánu s ním cokoli dělat.