Chtěla jsem vystudovat veterinu, žít sama v malém bytě a po nocích jsem si představovala, že mne jednou navštíví mimozemšťané a budou mít kouzelný, nebo spíš mimozemský lék na mé úzkosti, strachy a jinakost, ostatní tedy říkali lenost a naschvály Snila jsem a dodnes sním, že bych se uměla pohybovat světem a mezi lidmi bez obav a bez tíhy majetku či rodiny jako v dobách Marca Pola.

No tak jsem vystudovala humánní medicínu, ale pracuju v teoretickém oboru se zvířaty, vdala jsem se ke svému překvapení ještě před třicítkou, nicméně potomstvo jsem už odmítla a dneska vím, že PAS mi z hlavy nikdo nevyžene a vlastně bych ani nechtěla, protože bych byla někým jiným. Ono něco asi nebylo ani tak přání, jako podvědomé pochopení vlastních hranic a směřování, protože když jsem se pokusila někam uhnout, stejně mne zas život vrátil tam, kde jsem měla být