Já jsem si jako dítě svůj život v dospělosti vůbec nepredstavovala. Měla jsem sny nikoli o dětech, manželovi a práci, ale o dobrodružství s Rychlými Šípy a podobně. O rodině a tak jsem začala trochu přemýšlet tak v 16, ale to jsem byla přesvědčen, že se nikdy nevdám, protože jsem nebyla hezká ani zábavná, prostě plachá, stydlivá šedá myš, hubená a brejlata. O dětech jsem neuvažovala vůbec a co se týče práce, doufala jsem, že vystuduju historii nebo češtinu a budu bádat ve starých knihách.