Já žádné blízké příbuzné, se kterými bychom se navštěvovali, nemám. Maminka měla všecky své příbuzné na severní Moravě, což bylo od nás hrozně daleko, táta se se svými příbuznými moc nevídal, nestál o ně. když zemřel dědeček a babička (bylo mi 10 a 12 let), už jsme u nich byli tak 2x,3x, oni u nás nikdy. když jsem byla vdaná, musela jsem hodně jezdit k manželovým příbuzným, oni spolu hodně drželi, všecky tetičky, bratránci a sestřenice do xtého kolene. Měla jsem je ráda, ale občas jsem se vymluvila a nejela. Jde o to šílené vyčerpání, fakt to cítím úplně fyzicky. Po takové neděli strávené na návštěvě u tetičky Aničky jejích tří dětí s manžely a dětmi jsem byla totálně grogy a pak jít na celý týden do práce, to bylo na budku.