po většinu dětství jsem byla přesvědčená, že zůstanu svobodná, bezdětná, budu mít chaloupku v lese a dva velké vlčáky a budu divoženka
pak jsem se chtěla živit jako novinářka a psát knížky pro děti a žít v domě se zahradou (pořád svobodná a bezdětná)
pak jsem si přála být nájemný vrah a hodně cestovat a být všude cizí a bydlet jen v anonymních hotelech (stále svobodná a bezdětná)
pak se to překlopilo do "budu managerka" (po revoluci) a budu strašně úspěšná a zlá (asi jako v ďábel nosí pradu, jen by určitě nešlo o módu - když jsem ten film pak prvně viděla, přesně jsem poznala, že to byla moje vize ) - samozřejmě svobodná, bezdětná

no, jsem vdaná, mám tři děti, bydlím v paneláku, moje profese je jaksi pečující (byť jen na dálku, po telefonu), kreativita nula, zvířata nula, neklepla bych ani kapra, místo divoženky je ze mne obtloustlá ženuška... ale vlastně dobrý