Val,
ode mě se kariéra lékařky nebo právničky čekala. Samé jedničky celou základku i u maturity, hned po ní základní státnice z angličtiny. Už jen to, že jsem šla studovat na FFUK, byl důvod, aby pár lidí kroutilo hlavou. Jenže medicína je pro roztržitého člověka se sklonem k úzkostem peklo. I kdybych ji dostudovala, bála bych se, že někomu ublížím. Tak jsem šla studovat obor, ze kterého, jak jsem na začátku doufala, bych mohla dělat cokoli od výzkumu trhu po reklamu. A to, že jsem pak zavřela diplom do skříně a šla z finančních důvodů dělat obchodního zástupce, byl další průšvih. A pak už jen společenská skluzavka směrem dolů. Jo, podělala jsem to. Měla jsem na víc, daleko víc. Ale potřebovala jsem peníze na hypotéku a zároveň potřebovala za něco žít, svolila jsem k tomu mít děti a doufala, že manželovo "chci děti a postarám se" bude s jiným výsledkem, než s tím, který je. A taky že rodina silně věřících bude z nové generace nadšená a bude s dětmi pomáhat tak, abych mohla co nejdřív nějakou "kariéru" začít budovat. Spletla jsem se v plném rozsahu. Ale co už.
Děti rostou a do důchodu ještě (ne)hezkých pár let zbývá, takže musím utřít slzy, nudli, vzchopit se a začít něco budovat i teď, po čtyřicítce.