Mně přijde zajímavé, jak častý je tady výchovný model "musíš být dravej, ambiciózní a mít samý jedničky z každé kokotiny na světě", vyrostla jsem v prostředí, kde to bylo výjimečný a spíš se tím tak zlehka pohrdalo, a největší frajer byl vždycky ten, co o svých schopnostech mlčel, nikam se necpal a když šlo do tuhého, ukázal, že fakt něco umí.
Tak si říkám, že vlastně moje dítě mělo dost smůlu na rodiče, zjevně je ta ambicióznost a dravost dneska in. Třeba by taky byl geniální a univerzálně úspěšnej, mít doma dostatečně motivující prostředí.