Rose, ale já ti neodporuji, jen se bráním nařčení, že vkládám do dětí nějaká očekávání. Mojí nejstarší je 16, takže nějaké zkušenosti už taky mám. Zamotali jsme se do toho, protože tu probíráme sny a představy z dětství a já jen uvedla, jaké jsem měla představy (=očekávání) v dětství nebo na začátku dospělosti a jak se to liší od reality. Nic o tom, že jsem z dětí zklamaná, jen o tom, kolik mám s nimi starostí a navíc i velký podíl na tom mají jejich zdravotní problémy.
To že je realita jiná, než jsem čekala, přece neznamená, že se s tím neodkážu vyrovnat a děti přijímat takové, jaké jsou. Teď jsem super vystresovaná kvůli tomu chaosu se závěrem školního roku a přijímačkama, nutností podávat odvolání a řešit případné nové přihlášky a proto si stěžuju na spoustu práce a starostí navíc, ale že bych nepříjímala děti, to si tam vkládáte už sami