Valkýro, já se před dcerou ke svým slabostem snažím moc nepřiznávat (před synem vůbec), protože vím, jak se dívala na moji maminku, která byla totálně ustrašená a ke stáru se to ještě zhoršilo. Maminku vyvedlo z míry, i když potkala ve městě bývalou kolegyni, třesoucím se hlasem mi to hned telefonovala, ale nedokázala definovat, proč ji to tak vyděsilo. Když měli přijít odečítat vodoměry, tak několik nocí nespala a hodinu před tím, než měli přijít přecházela po předsíni, aby je náhodou nepřeslechla. Bála se prodavaček, lidi, ptající se na ulici, kolik je hodin, ji vyděsili k smrti. Se mnou to není zatím tak strašné, ale občas mě dcera napomene, ať nebabičkovatím, a to se hned zarazím a snažím se sebrat. Ale jinak myslím, že máme s dětmi pěkný vztah a máme se rádi.