Valkýro, já byla hubená (chtěli mě poslat do ozdravovny) a na tělocvik naprosté dřevo. Celou základku mi učitelka pořád vyhrožovala, že mě z tělocviku nechá propadnout. Na gymplu jsme také byli hodnoceni za basket, mimo jiné. Nešlo mi to. Nešlo mi nic. Profesorka mi dávala dvojku "za snahu". Pak jsem dostala mononukleózu a celý třeťák a čvrťák byla osvobozená z TV a to byla taková úleva! Na VŠ jsem se pak přihlásila do plavání, což bylo fajn (kromě toho, kdy nás profesorka nutila skočit z věže - všichni skočili, jen já ne), ale jeden rok plavání nebylo, musela jsem chodit do jakéhosi debilního cvičení s hudbou, naprostá katastrofa - nebyla jsem schopna zkoordinovat ruce, nohy, dopředu, dozadu, všecko špatně a k tomu naprostá absence smyslu pro rytmus. Strašně jsem se styděla! Zařekla jsem se, že mě v tělocvičně už nikdy nikdo neuvidí, ale pak jsem asi 20 let chodila na jógu a to mě hrozně bavilo.