Já jsem se se strakáčem seznámila tak, že jeden přišel se spolubydlícím MM na privát. Žil tam s nimi skoro celý školní rok. Týden před prázdninami se sebral a odešel. Dalšího jsme měli asi 6 let, než nám ho někdo zabil. A dost jsme se stýkali s dalšími strakáči. Ani jeden nejevil sebemenší známky agrese. Dělali blbiny, to jo, zážitků máme na román, ale to byla prostě sranda. Jednoho magora jsem teda viděla, ale to bylo tím, že to byl těžce alfa samec, koule se mu blýskaly na dálku a majitelka ho nezvládla. Ale magor se najde i mezi lidmi. Jediný rys, který byl společný všem strakláčům, o kterých vím víc, který komplikoval život, bylo to, že rádi vyrážejí na samostatné výlety (zdrhají). To toho našeho stálo život.