nesráželi ani nepodporovali... sráželi sebevědomí, abych nebyla snad nafoukaná
lichotky nebo chválení se doma nevedlo vůbec, byla jsem ošklivá, ne moc chytrá, divná, divně jsem koukala, líná, pomalá, nešikovná... nejhorší bylo, že jsem byla naprosto levá na veškerý sport, moc nevěděli co se mnou ale zase mi nebránili ve všemožných aktivitách a tak jsem chodila do výtvarného kroužku (dysgrafik), do hudebního kroužku (asi půl roku, než se provalil můj hudební hluch a neschopnost zpěvu), do přírodovědného kroužku (v reálu jsem chodili na procházky), počítačového kroužku, do pionýra - nejdřív holčičí, tam jsme vařily, šily, vyráběly, moje díla stála za to , pak turisticko-branný oddíl, kde jsme si hráli s buzolou, uzly, morseovka, přežití v přírodě, střílení, to mě bavilo mnohem víc navzdory mému založení kavárenského povaleče
ve výsledku jsem se naučila výborně předstírat sebevědomí, ke všemu zároveň přistupovat s jistou pokorou (hraničící s vyděšením) a navenek sebejistě - docela dobrá průprava do života