jojo, nemlátíme to o hlavu našim rodičům, kteří taky asi těžko vrátí čas, aby se toho vyvarovali...
Vypovídaly/i jsme se o tom odborníkovi a pracovaly/i na tom, aby to bylo odpuštěno.
Nejlíp se to děje v situaci, kdy samy vidíme, jak to samy s vlastními oplégry občas prasíme.
Ale občas je dobrý to mít s kým sdílet (anonymně, kde to nikoho adresně nezabolí).
Zvlášť když jsme už samy dost zralé a připravené čelit tomu, jak nám to náš potěr taky podtrhne a sečte, snad zvládneme v takové situaci říct: "Je mi to líto, já jsem to v tu dobu, při daných okolnostech líp neuměla."