Už léta tu chci založit diskusi o dědečcích a vždycky cuknu, protože mi je už předem smutno. A to v našich rodinách nikdo rozvedený není.
Občas jim snad rádi něco koupí a pozdraví je, ale jinak je spíš otravuje, že se chovají adekvátně věku. Ale otravují je i jiné děti, třeba když je slyší od sousedů.
Dědečkové občas zakazují babičkám hlídat, protože chtějí můj klid a možná taky špatně snášejí, že nejsou tolik obskakováni. Děti to vycítí a pak se jim tam nechce.
Nebo u nás slaví Štědrý večer a furt se ptají, kd už dáme děti konečně spát (sotva si rozbalí dárky). Trošku viním i tu starší generaci našich žen, která udržuje to, že kolem chlapa se má točit celý svět a zároveň je třeba našlapovat po špičkách.

Ale je pravda, že táta se 1x neplánovaně stavil v mezičase a 1x mi pohlídal děti, když měly neštovice, abych mohla jít nakoupit což mě úplně dojalo.