ano.

Myslím, že pro většinu žen je to tak nějak bližší. Mít rády děti a rády být s nimi. Já si užívám jak nevlastní vnoučata, tak neteř a děti kamarádek, to je úžasný svět a taky jsem leccos u vlastních nestihla.

Ti chlapi, to je kapitola. Třeba můj táta s námi jako dětmi moc nebyl, ale pro vnoučata by sněžil. Můj muž by pro děti sněžil, vnoučata miluje, zájem má, ale takový.. vlažný, asi mu připomínají, že stárne. Navíc - tam trochu brání i okolnosti. To je ten rozvedený děda, a k vnoučatům má daleko a dost pracuje. Jakoby mu nedocházelo, že ten čas letí a co nevybuduje, to nebude. Ale dost o tom mluvíme. Ví to, ale houby platné.

Zase mám kolegu, kterému není ani 50 a na vnoučata se těší děsně, protože prošvihl dětství svých dětí (studia, zajištění rodiny).. uvidíme, jak se to vyvine.

Ty rozvody/nerozvody v tom, dle mého hrají roli, pokud jsou nějaké překážky další (jakože si vadí rozvedení babička a dědeček nebo ty vztahy rodinné nejsou jinak dobré). Jinak je to spíše o nastavení toho dědečka, stejně jako babičky.