Ruth.. já žila s podobným dědečkem.

Zemřel moc brzy, ale ty vzpomínky mám podobné a nesmazatelné. Taky mne naučil číst, psát, počítat, nakupovat (to bylo třeba, nemohl pak už chodit) atd.

Pak jsem měla dědečka nevlastního a to byl dědeček nad dědečky a to jsem u něho trávila jen jednou za rok pár dní prázdnin. Nejde o žádnou falešnou nostalgii, vyprávěl mi třeba o nasazení ve válce.

Měla jsem veliké štěstí.