S tátou jsem měla formálnější vztahy, jeli jsme v režimu svátky, narozeniny, Vánoce a týden prázdnin s vnoučaty

Mám v tom pachuť své viny, byla jsem hodně ovlivněna mámou v názoru na něj a táta je 18 let po smrti.

Jsem ale šťastná, že mé děti na něj vzpomínají jako na dědu číslo jedna, co je naučil lyžovat, jezdil s nimi na vodu a byl skvělý.

Mně potkalo naprosté odříznutí macechy, která fungovala 16 let jako babička. Odmítla pohřeb, a vztekala se u notáře (očekávala, že se vzdáme podílu z bytu). Pak jsem ji po létech potkala, brečely jsme obě, ale už se nenavázalo.