... - našla jsem tu diskusi až teď, ale nedá mi to:

Nechápu, jak se někteří (jitys, libik... atd.) tak nevybíravě do Divé Báry navážejí?!
Vůbec ji nevnímám jako "drába", ale jako angažovanou učitelku, která se i za změněných a ztížených podmínek snaží o alespoň nějakou výuku a o to, aby děti neměly do budoucna problém . např. u těch přijímaček, které je čekají. Cítí se odpovědná, není jí to jedno. Osobně se o děti zajímá, ví o jejích ambicích... atd.
Co by někdo jiný za takovou učitelku dal?!

My to doma bereme skoro od začátku tak, že škola prostě pokračovala - jen jiným, "nouzovým" způsobem. Ale pokračovala.

Z právní stránky má ostatně ČR "vzdělávací povinnost", nikoliv "školní povinnost" jako třeba v Německu. Proto je vůbec možné v ČR něco jako homeschooling - výuka doma s tím, že děti musejí pravidelně absolvovat zkoušky v nějaké škole. Nebo je možné, aby učitelka na prvním stupni ZŠ NAPŘ. pustila dítě s rodiči na hory mimo prázdniny a dala dítěti s sebou nějaký pracovní list apod. Tím je vzdělávání zajištěno "jiným způsobem" . V některých zemích toto vůbec nejde, nebo s obrovskou byrokracií, protože mají zákonem dané, že výuka musí probíhat JEN ve škole a šmytec. U nás nemusí - za určitých okolností může probíhat i jinak.

A to teď právě v březnu nastalo. Ano byl zmatek, chaos, improvizace, a MŠMT tomu zrovna nepomohlo tím svým vyhlášením "dobrovolnosti". Mělo se říct, že vzdělávání zůstává povinné, jen se musí v maximálné míře přihlížet ke ztíženým a nestandardním podmínkám, a být v hodnocení benevolentnější.
Přesto všechno se jednalo o "vzdělávání v jiné podobě", a nikoliv o prázdniny. Někteří učitelé se s tím poprali lépe, někteří hůře, to je fakt.

Přijde mi le mepochopitelné, až bych skoro řekla "drzé", když jak dítě tak i rodiče(!) opakovaně na komunikaci se školou, s učitelkou kašlou! To vám přijde normální??? Mně tedy absolutně ne. Co se tím dětem dává do života??? Že je normální nekomunikovat, na všechno kašlat, bojkotovat snahu druhého člověka (v tomto případě učitelky)...???
Co někoho vede k tomu, takto se chovat???

Ale i kdyby byli rodiče opravdu nějaké totální "trosky" nebo psychouši (což nevím), tak snad osmák už není malé dítě, navíc je prý ambiciozní (chce/ chtěl na náročnou SŠ), a mobil snad má?! Tak přece může učitelce na její volání nebo zprávy alsepoň stručně odpovědět a říct, co se děje?! Pak by to chápala asi úplně jinak, pokusila by se mu pomoct tu situaci nějak vyřešit. Dohodnout se na nějakém řešení... Ale takto???

Já nechápu jak tu někdo může podporovat arogantní a asociální chování jak rodičů tak toho dítěte/mladistvého?

Normální rodič se bude cítit trapně, když zjistí že učitelka se snaží, zatímco vlastní dítko se fláka a myslí se že má prázdniny, a ještě ignoruje to, že slušné je KOMUNIKOVAT. A bude to řešit.
Tak to vidím já. (Nevím jestli to ještě někdo bue číst.)

PS Je mi celkem jedno, jestli tomu, co tu probíhalo někdo bude říkat "distanční výuka" nebo jinak. Prostě do školy děti nemohly, muselo to tedy probíhat jinak. (Na našem gymplu záleželo dost na jednotlivých učitelích, jestli fungovala komunikace, zpětná vazba, online setkání apod.)