"Dědečkové občas zakazují babičkám hlídat, protože chtějí můj klid a možná taky špatně snášejí, že nejsou tolik obskakováni. Děti to vycítí a pak se jim tam nechce." Přesně to vyjadřuje můj pocit...náš jediný děda žárlí na svá vnoučata, když jednou za dlouhý čas jsou u nich např. na 1 noc...minule mi dítě říkalo, že hrálo s babičkou stolní hru a děda šel kolem stolu a schválně hru nadzvihl, aby se to už nedalo hrát dál. No to nazdvihlo mně, ale udržela jsem to "v sobě". Ptala jsem se, co na to říkala babička: no prý, znáš dědu! Vypíná mu TV uprostřed pořadu: hraje už dlouho, přehřeje se. Přitom sám kouká na všechny zprávy na ČT 24 (a těch je : )).Tohle mladší dítě tam nechce vůbec jezdit, starší to bere stylem, že když 2x za rok musí, zaleze si k mobilu a noc přežije. Mně je z toho smutno, neměla jsem sice dědu, ale babička mně téměř vychovala. Ale takhle tím trpí i ten vztah k babičce, který by asi jinak jakžtakž byl v pohodě. On je určitě má rád, ale způsob chování, který volí je velmi, velmi nešťastný.