Možná to je divný, jenomže ono je to tak, že s některými chodím na oběd, cvičit, do divadla, na dětské drakiády a vyměňujeme si oblečení po dětech. To se blbě dělá s někým, komu optimalizuju pracovní místo a přestat se s tím je ještě víc divný, než to dělat dál. Mám je ráda, nejsou to cizí lidi, kde jde jen o počty a cítím se v tom blbě.

Ta moje práce, co se má odvést taky není žádné vývojářské veledílo, zvládne to kdokoliv, takže to dřív nebo později udělané bude a je mi to líto. Pak třeba přestanu být potřebná i já, ale to zatím neřeším.