Přidat odpověď
No, dobře, takže chceš sobě pomoci od blbého pocitu. Nic proti tomu, to je legitimní, ale pak je poněkud zbytečný schovávat to za zástěrku potřeby pomoci někomu jinému.
Ono je to s pomáháním docela složité, není lehké v sobě umenšit pocit vlastní ušlechtilosti a soustředit se ne na "já pomáhám", ale "on/a potřebuje a chce". Sama to taky rozhodně nemám zvládnutý, ani náhodou :) Takže teoreticky se mi do toho Tobě kecá snadno, ale když přijde na věc... už to nebývá občas žádná sláva :) Hodně mi dávají v tomhle směru rozhovory s kamarádkou z Rané péče, která občas své klienty svým způsobem chrání před tímhle typem pomoci "chci se necítit blbě a podrbat své svědomí za ušima", protože to často útočí na důstojnost lidí potřebných, pro které (cit.) "je právě jejich osobní důstojnost leckdy to zásadní, co mají."
Předchozí