Já vůbec nedokážu číst knížky o Miladě Horákové, nedávám to psychicky. O její vraždě jsem se dozvěděla až po revoluci, i když naši to zažili, v té době byli už dospělí. Nikdy o tom nemluvili. Když jsem se jich pak zeptala, řekli, že v době konání procesu věřili tomu, že Horáková opravdu vinná byla, ale byli šokovaní, že ji odsoudili k smrti. Že jsou ty procesy zmanipulované jim docvaklo až při Slánském a pak zpětně přehodnotili svůj názor na Horákovou. Nemluvili o tom asi proto, že se styděli, jak se nechali oblafnout. Říkali, že to byl tehdy většinový postoj lidí, kteří nebyli vysloveně antikomunistický zaměření, o politiku se příliš nezajimali. Co i v té době, kdy věřili, že Horáková vážně zradila republiku, odsuzovali, byly ty štvavé rezoluce, žádající pro ni smrt.