Okolíku, to píšu ve zkratce, že "adopce byla špatně". Pokud si dobře vzpomínám na knížky Terezy Boučkové Indiánský běh, Rok kohouta a Život je nádherný (je to už pěkných pár let, co jsem četla ty dvě první), a pokud literární příběh odpovídá realitě, adopce byla nouzovým řešením na "neschopnost" donosit dítě, a autorka tuto těžkou situaci neměla zpracovanou. Pocházela z "politicky nespolehlivé" rodiny, takže "neměla nárok" na "kvalitnější" dítě, musela se spokojit s "cikány". Takhle to myslím podle knížky vnímala i její matka. Ty děti trávily před příchodem do rodiny mnoho měsíců v neosobní péči kojeneckého ústavu, nutně byly poškozené (aby k psychické deprivaci nedocházelo, měla by být miminka, o které se nemůže jejich rodina postarat, alespoň v přechodné pěstounské péči, bohužel dodnes není u nás uzákoněno, že malé děti nesmějí být umístěny do kojeňáku). V tehdejší době neexistovala žádná příprava na adopci, nikdo nastávající adoptivní rodiče nepřipravil na neobvyklé projevy dětí, a jak na ně reagovat. Atd., atd., včetně toho, co píšeš - předhazování původu, i další věci, bylo toho víc, ale musela bych se znovu ke knížkám vrátit.
Mně se ty knihy líbily, je to literární zpracování osobního příběhu, problém je, když se začnou brát jako směrodatný popis toho, jak dopadne adopce romského dítěte.