jak,

pro mě nepředstavitelné, na tak dlouhou dobu. Přitom to bývám většinou já, kdo někoho "vykrývá", protože můžu a holt to tak mám...

Ale mám své meze a jsem přesvědčená, že tohle je o šéfovi. Jasně, že když má někoho, kdo je ochotný to dělat, tak záskok hledat nebude. Ale když nikdo takový nebude, má poměrně omezené možnosti někoho donutit. Buď se to musí projevit na penězích nebo jinde, ale nařídit bez náhrady jde jen do určité míry. Zavalit někoho prací za dva je nejlepší cesta, jak nemít nikoho.

Já vím, že když je člověk na výdělku závislý, dělají se takové kroky špatně. Ale na druhou stranu, pak se není co divit, že si spousta šéfů tohle dovolí.

No a pokud mě nikdo netlačí a já to za toho druhého dělám, pak je to moje rozhodnutí a rozhodně to nebudu vyčítat tomu, kdo dělat nemohl.

Co se týče OČR, měla jsem ho snad jednou, když fakt manžel nemohl. Ale přesto mi přijde správné, když si rodič v době nouzového stavu to OČR vzal, než aby nechal děti doma celé dny samotné. Řada z nich byla pod tlakem školy plnit zadání, přihlašovat se na online hodiny, k tomu třeba mladší sourozenci. Chápu, že za takové situace dá leckdo přednost vlastním dětem před kolegyněmi a prací, které je v tu chvíli vzhledem k okolnostem méně než obvykle.