Pro ilustraci jednu ukázku z místa, kde se to s koronou posralo. Není to strašení, nedá se to srovnávat, jde o tradičně nejchudší okres v Srbsku (desetisícový okresní město třicetitisícovýho okresu), u nás jsou kapacity nepoměrně větší i zapadlejch končinách. Nicméně strukturálně se Srbsko od nás organizací zdravotní péče, byrokratickou soustavou i systémem vlády příliš neliší. A posralo se to i na místech srovnatelně bohatejch nebo bohatších než u nás. Takže opakuju - není to strašení s tím, že takhle by to vypadalo všude, ale ukázka toho, jak to vypadá, když to někde selže.
_________________________________________________________
Během jediné směny projde pohotovostí nemocnice v Tutinu asi 200 pacientů, z toho největší část má už rozvinuté příznaky koronaviru.
„U nás neumírá jeden člověk z rodiny. Tady z jedné rodiny zemřou i čtyři. Zrovna jsme jednu komplet celou rodinu odvezli do Pazaru, byli čtyři. Během víkendu jen v rodině Suljevićů zemřeli tři lidé: otec, matka a dcera, a dva synové jsou v kritickém stavu, řekla vedoucí pohotovosti v nemocnici v Tutinu Mirzeta Dizdarević.
Na pohotovost přicházejí nakažení Covidem bez jakýchkoli ochranných prostředků, a přede dvěma dny lékaři spotřebovali ochranné pláště. Lékaři proto z pohotovosti posílají pacienty na testy na ambulanci pro Covid, zřízenou v nemocnici, a pak je potřeba převézt je do pazarské nemocnice, která je nakaženými již přeplněna.
Dodatečným problémem je to, že mnohé pacienty do Pazaru, vzdáleného 40 kilometrů, nemá kdo odvézt. Když například jeden pacient potřeboval převoz, jediný řidič z odpolední směny tutinské záchranné služby už byl v terénu, když odvážel jiného pacienta do Kraljeva, a třetího řidiče dnes pohřbili. I on je jedním ze zemřelých na Covid-19.
„Lidé umírají denně. Umírají během převozu, umírají v Pazaru. Jen dnes hodža během modliteb četl jména čtyř mrtvých a říkal, kde jsou pohřbeni. Byly dny, kdy bylo osm pohřbů. V Tutinu zůstali hlavně starší lidé a velká část z nich je už nakažená a s těžkým průběhem,“ dodává doktorka Dizdarević.
Lékaři jsou u konce svých sil. Ochranné vybavení nemají, a většina pacientů je nakažených už na příjmu. Rentgenové snímky ukázaly 790 nemocných se zápalem plic, ale oficiální údaje hovoří jenom o 91.
„Nevím, co bychom vám řekli. My už nemáme ani síly, nemáme personál, vozidla, řidiče… Během jedné jediné směny se prohlíží na 200 lidí. Odpovídající vybavení už došlo. Předevčírem nám darovali 110 kombinéz, dnes ráno už nezbyla ani jediná.
https://www.jutarnji.hr/vijesti/svijet/megazariste-o-kojem-nitko-ne-govori-umiru-citave-obitelji-nemamo-opreme-na-izmaku-smo-snaga-15005418