"Marťasino, fajn, takže nemocní v práci a ve škole jsou naprosto v pořádku, podle mě ne, zvlášť pokud mají cokoliv infekčního, ale ty to vidíš jinak
ona ta zodpovědnost je fakt těžká a každý na ni nemá"

V pořádku to není, ale láskyplnou ohleduplnou diktaturou se zlepšení nedocílí. V době, kdy si lidstvo zvyká na zavedení sick days a home office, je trend přirozeně nastavený, není třeba nikomu násilně strkat teploměr do zadku ve jménu svaté zodpovědnosti. My žijeme v okrajové končině a je úplně normální, že když kolega řekne "mě bolí hlava a začíná mě škrábat v krku", spolupracovníci mu (s ohleduplností i pudem sebezáchovy) přirozeně navrhnou "padej domů, než se ti to nějak víc rozběhne, to, co je dneska urgentní za tebe pohlídáme". Nechte na lidech, ať si žijou svoji vlastní zodpovědnost, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nepodporujme se navzájem v nechuti a štítění se každého, kdo si kejchnul nebo se vysmrkal. Všichni si přece mejeme ruce xkrát za den, když přijdeme z nákupu, xkrát, když vaříme (zeleninu krájíme zvlášť, maso zvlášť), sprchujeme se, čistíme si zuby, mejeme si vlasy, nechtějme si vzájemné vztahy ničit tím, že se na sebe budeme vrhat a dělat si stěry...