Já bych asi nesnědla žádného člověka, zvášť pokud bych viděla jeho tvář (nedám ani králíka, když ho vidím ležet na pekáči celého, byť bez hlavy)

Mám to obdobně, čím jsem starší, tím víc mi vadí jakékoli porcování a práce s masem obecně. Nakrájet krůtí prso na nudličky ještě ano, vykošťovat něco, co si při troše fantazie lze představit i osrstěné, v přírodě spokojeně žijící, to už přenechávám manželovi.

Asi bych se ke konzumaci člověka ukecala, kdyby se jednalo o některé politické figury, kteří by tímto zmizeli ze scény a přestali tragicky škodit.

Ne, ale vážně už k tématu: jednoznačně koukám lidem do obličeje, jestli mají vrásky od smíchu kolem úst a očí, nebo zlobné vrásky. A jaká energie z nich vyzařuje - z linky rtů (milý, něžný nebo naopak jízlivý). A hodně dám na barvu hlasu, kdysi, když jsme si s manželem telefonovali na začátku vztahu, a on byl po telefonu jaksi otevřenější, bylo mi slabo v kolenou. Můžu jenom doufat, že manžel to má taky tak, protože naprosto pevnými čtyřkami na jen lehce oplácaném těle se už nemůžu pochlubit. Ale vím, že dostává záchvaty smíchu, když šaškuju a dělám grimasy třeba při focení. Takových grimasoidních fotek máme spoustu a funguje to každých pár let, když se tím probíráme, pořád je mrtvej smíchy - tak snad taky oceňuje moji práci s obličejem