Modrý kvítko,
není tam osobní zaujetí autora. Morštajnová "strojově přesně" a nezúčastněně popisuje (proto to tolika lidem připomíná slohovku), knihu táhne jen příběh, nic víc. U Hany se mi to četlo dobře, tam příběh sám o sobě utáhne, ale třeba Slepá mapa už mě nebavila. Nedávno jsem to psala Repulsionovi na FB, když to srovnám třeba s jazykem a způsobem vyprávění Kolárové (odmyslím-li si, že byla jako soudružka názorově hodně jinde), tak Morštajnová je po té literární stránce z mého pohledu výrazně slabší. Lidem se to ale zjevně líbí, možná je to i dobou, na nějaké zamýšlení se nad jazykovými prostředky čtenáři nemají čas ani náladu, tak upřednostňují jednoduché vyprávění.