"smířit jsem se musela s tím, že jsem vpodstatě zklamala všechny blízké, že jsem nedosáhla nic v práci (tím nemyslím obr kariéru, ale s tím, že budu několik let hledat práci, jsem vůbec nepočítala), že vztahy s rodinou jsou mnohem chladnější, než jsem čekala, že manželství se nevyvedlo, ale přitom pokračujeme jako spolubydlící, že jsem selhala v životním stylu a nepodařilo se mi udržet si slušnou kondici..."

tohle mi vyrazilo dech - já jsem třeba taky zklamala většinu svých blízkých, ale je to spíš tím, to nebyli ti skutečně blízcí, jinak by nebyli procesem mého vývoje zklamaní...ale moc let jsem se tím trápila, hledala odbornou pomoc...ale tohle jsem prostě já, je mi líto, že jsem mezi původní blízké nezapadla jako ta ideální kostička Lega do soukolí...
Smyslem života nemusí být uspokojit své blízké, být v manželství a v kondici...ale být sám sebou, potom se i ty disciplíny, na kterých tak trváme, lépe naplňují...nevzdávej to!