"Marťasíno,
tak já sama se sebou taky spokojená až tak nejsem, musím se tedy se sebou SMÍŘIT. Taky jsem od sebe čekala víc, aspoň tedy ve svém věku spíš už určitou usazenost v životě. Aktuálně se zas ukázalo, že dcera ve mně nevidí oporu ani moc blízkou osobu a zase - můžu se tím užírat nebo se smířit. Jsem kombinace mojí babičky z tátovy strany a pratety z mámy strany a obě se ve mně perou. "

Nedělej si to těžký tím, že na sebe bude vyvíjet jakési nároky. A jsou ty nároky tvoje vlastní, nebo ti je někdo vtiskl?
Nejsme povinní být vždy dospělým dětem oporou, když nemáme sílu sami na sebe, dospělé mládě by tohle mělo chápat, mladší mládě stejně neví, co mluví. Mláďata taky často tím "opora a blízkost" myslí "být podle jejich představ, v kondici se pro mládě obětovat", no tak z téhle pohádky je potřeba vyrůst. A někdy říkají takové blbosti, protože si v sobě neumí zpracovat, že je máma nešťastná, prvotní emoce u nich je znepokojení a že jsou tím iritováni - já když si vzpomenu, co jsem před x lety plácala za kraviny, plácala jsem jako když kráva s**e do vody, a vyrostla jsem z toho, tak to u dcery nevzdávej