Kaipo,

v něčem máš pravdu, až např. na to tvoření. Mně nevadilo tvořit s dětmi, dokonce jsem to dělala. Vadí mi 4 adventní věnce, z nichž ani jeden nemám jak použít, protože prostě advent nedržím, a nebylo je ani komu dát. Proto zbytečné krámy. A vadily mi na tom ty vyhozené peníze, které jsem potřebovala jinde (každý věnec vyšel tenkrát na 100 - 150 Kč, 400 - 600 Kč už bylo znát).
A moje děti v dětském věku tvořivé nebyly, takže mě spíš štvalo, že nemůžu, protože mě různé stříhání a skládání a linoryty a prostě takové to techničtější tvoření baví. Od dětství mám i dost knížek a vždycky jsem něčím takovým docela ráda trávila čas.

Co se týče sounáležitosti, tak ano, tam je díra, ale ty Vánoce v tom roli nehrajou. Naopak, strašně mě děsí to, jak právě jen o Vánocích to spousta lidí řeší a vlastně to můj vztah k tomuhle svátku ještě zhoršuje. Nepotřebuju v tomhle ohledu moc, ale potřebuju to trvale, ne jednou za rok.

Velká míra nespokojenosti nyní u mě souvisí s prací. I když to vím dlouho, pořád jsem se s tím nesrovnala. A to, že jsem kvůli koronaviru "byla okradená" o poslední tři měsíce se svou třídou snů tomu nepomáhá.

Prostě v tuhle chvíli nemám ani tenhle záchytný bod, který mě nabíjel a udržoval vyrovnanou (vzhledem k opravdu velmi vyhraněné melancholické povaze).

No a smiřovat se se stavem zatím nehodlám. Jen je otázka, co dokážu změnit a jak ta změna bude vypadat. Na rozdíl od Valkýry jsem zatím nerezignovala.