Já nejsem smířená, ale dalo by se říci spokojená až nadšená. Mám převážnou část života za sebou a když se ohlédnu, řeknu si: "hezké to bylo". Nejvíc spokojená jsem s tím, že jsem se naučila záměrně si dělat spokojenost. A k tomu jsem se naučila dělat spokojenost i mnoha dalším lidem, což přináší spokojenost mně i jim a je to hezký kolotoč. Jsem ráda, že můj muž to má stejně, často si o naší celkové životní spokojenosti povídáme a souzníme. Některé věci se mi třeba úplně nepovedly, ale dnes už vím, že to byl jen začátek cesty k věcem, které se následně povedly.
Jsem nevýznamný člověk, žijící si svůj obyčejný život. Nejsem nijak výjimečná, prospěšná ani přínosná, žádný frontman. Ale vím, že i kompars má svůj význam. Neporovnávám se s nikým, jedu si svou životní lajnu a splnilo se mi všechno, co jsem kdy chtěla.
K mé spokojenosti přispívá i to, že mě absolutně nezajímá, co si o mě kdo myslí a říká. K lidem se chovám mile, slušně a korektně, což je tak všechno co pro lidi a pro sebe můžu udělat a dělám.
Takže za mě smířenost nula, spokojenost za jedna.