Z toho starého, k čemu se průběžně vracím – samozřejmě v první řadě jsou to mí literární miláčkové Emil Zola a Ignát Herrmann, vracím se průběžně k Neffově pentalogii Sňatky z rozumu, nedávno jsem si snad po 20 letech znovu přečetla Martina Edena od Londona, v antíku si koupila Klostermannovo „V ráji šumavském“, mám ráda vypravěčský styl Jaromíry Kolárové, takže se vracím k „Chtěla bych ten strom“, „Můj chlapec a já“, „Náš malý, maličký svět“… Furt se dá číst i Ladislav Fuchs, „Myši Natálie Mooshabrové“ je jedna z nejgeniálnějších knih vůbec.

Dál už radši jen jmenovitě, ať to není na pět stran: Nick Cave, Kurt Vonnegut, Charles Bukowski, Richard Brautigan, Agota Kristof, Albertine Sarrazin, John Steinbeck, Federico Andahazi, Karel Poláček… a mimo klasickou beletrii Milena Lenderová, Jaroslav Čechura, Alexandra Navrátilová, Orlando Figes… a stejně jsem ještě na hodně jmen zapomněla.