Libiku, neser. Myslela jsem to tak, že je naprosto propastný, jak svět vidí člověk-optimista bez traumatu a ten, komu v dětství hodili hračky do kanálu. Protože i když ti ty hračky potom omyté v dospělosti vrátili zpátky, stejně budeš na svět koukat přes určitej filtr, pro ostatní nepopsatelnej.
Psala jsi i o svém vztahu s maminkou a že ti pijou krev ty pravidelně se opakující se křivdy, co tady různě pisatelky popisujou. Jsi na jiném ostrově, v jiné dimenzi, můžeme si vzájemně zamávat, pokusit se to chápat, ale to je tak všechno.
Věř mi, že i člověk, který krušný dětství přestál, se sexuálními útoky se nějak vyrovnal, depresema prokousal, je teď prostě JINAK šťastnej, to je fakt něco jinýho.