Rodiče mohou přijet kdykoli i neohlášeni. Ale čím jsou starší, tím spíš jezdím já za nimi.

S tchánovci sdílíme společný dvůr. Chodí také kdykoli. Já i děti můžeme kdykoli k nim.

Kamarádi, známí, pracovní kolegové...mám pocit, že kdyby tu aspoň třikrát čtyřikrát do týdne někdo nebyl, bylo by něco ve vzduchu (ehm, teda během "akutní" korony od března do cca května návštěvy nejezdily, to je fakt). Ale teď v létě spíš sedíme venku, což je fajn.

Zrovna dnes ráno na mě muž zavolal do koupelny "za pět minut je tu ten a ten". Pracovní kontakt, dnes už i kamarád. Stavil se cestou do okresního města. Vypil kafe, probrali jsme stav hospodářství, jel dál. Předloni pozval muž na Silvestra známé asi v sedm večer. Když vařím, tak rovnou počítám s porcí navíc, protože kdyby jel někdo kolem, usazuje ho ke stolu. Musela jsem si na tento přístup zvyknout. A že to byl obrat o sto osmdesát stupňů, protože já si domů kamarádky zvát směla jen hodně omezeně (na narozeniny) a žádní příbuzní nás nenavštěvovali.