Přesně tak. Nejraději mám návštěvy prvotně vizitýrující a následně příjemně klábosící. Když mě chce náhodou někdo o vizitu připravit, tak si o ní řeknu. Anebo mu jí vnutim, kdyby nechtěl vidět, jak to tu mám přenádherné já. Mám byty a zahrady svých přátel (i nepřátel) ráda. Většinou jsou to lidé stejné či podobné krve, takže jejich byty i zahrady se mi líbí a ráda je vizitýruju i opakovaně. A světe (a Fern) div se, já se ráda podívám, lidé (i já) se rádi pochlubí a ukáží, co je nového a krásného. Vzájemně se potešíme a inspirujeme. Cizí binec mě absolutně nezajímá, nijak ho nehodnotím a leckdy ani nevidím. Své známé a přátele mám ráda i s jejich osobním a osobitým bincem. Já jim ho uklízet nehodlám. Stačí, když binec odsunou, ať mám kde sedět a klábosit. O zvířatech nemluvě, za těma na tu návštěvu vlastně přijdu taky. Ale ještě podotýkám, že toto se týká jen návštěv ohlášených, takže je šance se připravit. Přepadovky nemám ráda, tak je ani sama neprovádím. A když už, tak zásadně bez vizitýrování.