Zrovna v pondělí u mě byla návštěva a první co řekla: "jdeme nejdřív na vizitu ?". Tak jsme šli. Probíhá to úplně stejně jako každá prohlídka s průvodcem - třeba na zámku. Jdeme, průvodce ukazuje, podává výklad a návštěva pokládá doplňující otázky. Prohlídneme si zahradu, co kde roste, jak se to jmenuje, co má jakou chorobu, co plodí, co si chce návštěva odnést... Podobně to probíhá v bytě. Člověk se rád pochlubí, něco dozví, inspiruje. Ani vstupné se platit nemusí. Navíc vizitýrování zakládá mnoho vděčných témat k následnému poklábosení - o pěstování, různé technické problémy v domě, design interiéru, obsah knih, domácí práce, chov zvířectva, kutilství, starosti a problémy s hnízděním (lidí)... Návštěva bez vizitýrování mi přijde taková neúplná. Lidi, co mě navštěvují a které navštěvuji já, mám ráda a zajímají mě celkově. Takže i s jejich domovy, bordelem, zahradami, nábytkem a koberci, pokojovými květinami, knihami, které mi mohou půjčit, dekoracemi, které taky chci, zvířaty, dětmi a manželi, které si pomazlím... A tak různě. Nikomu nikam nevyžádaně nelezu, nehodnotím a následně nedrbu, beru to jak to kdo má a když se mi to líbí, tak jsem ještě k tomu radostná.