Myslím, že je to tím, že se to špatně prokazuje, hlavně v případě psychického týrání. Pokud to je on řekl, ona řekla, je těžké pro někoho zvenku do toho skutečně vidět. Psychologové bohužel už mnohokrát napsali chybný posudek. Znám muže, který tvrdí, že ho žena psychicky týrá. Neustále ho s něčím prudí, například, ať si každý špinavý hrnek hned uklízel do myčky. Já si myslím, že kecá, ale vlastně nevím, třeba má pravdu.

Druhým faktorem je podle mého ten, že samotné oběti za sebe často nebojují. Případy neohlašují, mění výpovědi, stáhnou žalobu, dělají to opakovaně. Spousta lidí si může říct, že nemá smysl, aby se o něco snažili, když o to oběť (která je dospělá a svéprávná), vlastně nestojí.