Už dávno.

Začalo to po čtyřicítce, kila, co nešla shodit, oči, co potřebovaly brýle, klouby, co se musí rozhýbat, když vstanu, léky, které potřebuju, že mám potíž udělat některé věci, co jsem vždy uměla, fakt, že jsem pro chlapy nepostřehnutelná, že mě v MHD pouštějí sednout, že skoro všichni kolegové v práci jsou najednou mladší a někteří opravdu ve věku, že by mohli být moje děti,.... je toho spousta.

Každý den mi nějaká drobnost připomene, že už nejsem mladá.