Druhý syn ale mohl otce kdykoliv požádat a pak si i vzít, vždyť otec mu říká, že všechno, co je doma, je vlastně jeho (toho syna). Ten marnotratny už všechno utratil a nic dalšího nedostane. Ano, otec ho uctil jako vzácného hosta, ale nepíše se, že by mu chtěl dát něco dalšího. Vlastně už ani neměl co, na začátku majetek rozdělil a s na vyplatil. Ten se vrátil, může tu bydlet a pracovat a vydělávat si jako zaměstnanec, ale jinak nic. Všechen majetek bude syna, který zůstal.
A je otázka, opravdu se nikdy neradoval s přáteli, nebo jen závidí, že jeho bratr není vyhozen?
Jde o obraz křesťana, kterému vadí, že někdo "nehodný" by se měl dostat do stejného nebe jako on, který byl přece vždycky ten poslušný a lepší. A upírá tak Bohu právo na to, aby tomu, kdo uznal své chyby, odpustil .