V pubertě si nepamatuju, ale asi jsem něco mohla řvát ve vzteku, že je nesnáším, že jsou nejhorší na světě. Když mi něco zakázali za trest, nebo že někam nemůžu, dokud neuklidím, jak jsem měla apod. Ale že bych třeba řekla nějakou nadávku do očí, to určitě ne. Leda v duchu, nebo brečící do polštáře.