Ano, to je přesně to, co jsme si potřebovaly vyjasnit.
Neberu mámě její pohled na věc, třeba v otázkách výchovy, koneckonců má starost o mě, jako o dceru, i o vnoučata. Ale pokud už má potřebu něco říct, nyní naše hovory probíhají naprosto věcně, respektujícím způsobem a odpověď “ne” je z obou stran vnímána jako konečná debat.

Možná pomohlo už to, že jsem se odhodlala říct, čím procházím, netutlat to z falešného studu - protože máma není z těch, co by mě podrazily, to jsem věděla od začátku. A moje přiznání navíc mělo pozitivní efekt - spustilo její stavidla a dozvím se toho od ní mnohem víc, za což jsem moc ráda.