libiku, vzhledem k tomu, že manžel už taky přišel na chuť otevřené a rychlé komunikaci bez dlouhého hýčkání si křivd, tak to děti odkoukaly a jsou to taky "prskavky". Ale u manžela v rodině jsou takoví sebelitovací, on už na to nahlédl a dělá si z toho legraci /čistě objektivně se nemají vůbec proč litovat, nic se jim neděje/, děti někdy samy nadhodí, když si stěžují, že něco nesmí, že co se divím, když jsou z rodiny XY. Ale celkově jsou povahově víc po mně, syn zcela, dcera částečně. Já mám v rodině příbuzenstvo z Itálie, tak možná to budou i trochu geny.