moje máma je manipulátor, dokonale ovládá pasivní agresivitu a vzbuzuje dojem, že je potřeba ji ochraňovat... jako dítě jsem to (pochopitelně) nedokázala rozšifrovat, ale mamince se prostě ošklivé věci neříkaly... tu manipulaci jsem pochopila fakt až mnohem mnohem později a musela jsem hodně přehodnotit pohled na své dětství a na rodiče jako takové - oni (jako skutečně) uzavřeli dohodu, že máma bude k rozmazlování a táta ten přísný...
na druhou stranu jsem ale zároveň pochopila i to, co mámu k takovému jednání vede a tak jí to zase nemůžu mít za zlé... takže své rodiče jsem začala brát hlavně jako dva lidi, co se snaží jak umí a tak nezbývá moc prostoru pro nějaké zlé výkřiky...
jinak naposledy jsem se nechala doopravdy vytočit od svého švagra, tomu jsem pak řekla hodně hnusných a zlých věcí (ale všechny jsem je myslela doopravdy a i dnes si za tím stojím, jen jsou to věci, co se prostě neříkají) - byla to scéna jak ze špatného filmu, na rodinné oslavě vyprovokoval a vygradoval situaci tak, že jsme po sobě řvali všichni... ještě dneska je mi zle, jen si na to vzpomenu a to už to bude víc jak 8 let... tehdy padlo hodně zlých věcí a já definitivně pochopila, že švagr je psychopat a přesto ho má sestra miluje a bude stát při něm za každé situace...