jj taky razím tuhle teorii
pokud vím, že je moje matka manipulantka a vím, jak se jí to přihodilo, vím, co ji formovalo a že to jinak neumí, zařídím se podle toho... dám jí to, co potřebuje, občas jí "vyhubuju" jako děcku, občas ji pochválím jako děcko, vím, proč dělá to, co dělá, nijak mě to nezraňuje... teda ne, že by to občas nenaštvalo nebo nelezlo na nervy, ale nedotýká se mě to bytostně, nevnímám to jako újmu nebo útok na sebe... a jednoduše ji miluju takovou jaká je - možná není fér, že ji vnímám spíš jako dítě, ale nějak nám to vyhovuje oběma
stejně tak vím, jaký je táta, pochopila jsem spoustu jeho "podivností", objevila v sobě mnohé z jeho povahy a náš vztah se krásně usadil ve vzájemném respektu, kdy jeden na druhém vidíme chyby, jichž se oba dopouštíme, ale víme, že nemá cenu je řešit natvrdo, spíš jemně naznačit směr... nehádáme se, maximálně si sdělujeme postoje i naše vztahy jsou teď naprosto v pohodě