Val, už jsem tu párkrát psala, že moje mám byla a je morbidně obézní. A nikdy jsem se za ní nestyděla, ztloustla nejvíc po mých 12 narozeninách, takže v dospívání a rané dospělosti. Nechtěla jsem sice dopadnout jako ona, ale uznávala jsem ji jako moudrou, milou vtipnou a nevzdávající se ženu. Tehdy jsem všechny okolnosti neznala, jen jsem věděla, že ji táta strašně trápí a ona často v hádce prohlásila, že tloustne kvůli němu. Táta byl sice štíhlý i když se cpal 2x tolik, ale všichni 3 sourozenci jsme ho upřímně nesnášeli kvůli jeho chování.
Já byla typ táta, štíhlá, nikdy jsem s váhou problém neměla. Až prostě po těch dětech se mi nějak změnily hormony a taky pohybu ubylo, stresu přibylo, začala jsem přibírat a pak se to nabalovalo, ale děti ani teda manžel si nikdy nestěžovali a nestyděly se za mne. Naopak vždy něco pronesly, jak jsem vždy krásně oblečená a sluší mi to. Sama se cítím jako ty, že bych se měla stydět a často se stydím, ale vím, že to je jen můj problém a ostatní do toho netahám. Zkus si dcerou promluvit a vysvětlit jí, že je to dobře, že poznala zavčasu, jaký je její partner.
Můj ex manžel měl a má mojí mámu pořád hodně rád a nikdy jí nepohrdal, i když není slepý a jistá omezení máma prostě má. A to on opravdu není zrovna ten nej charakter (proto je ex).